Plavání se vyvinulo jako důležitá existenční podmínka života člověka v důsledku jeho pracovní a ochranné potřeby. Je známo zejména vysoké společenské hodnocení plavání ve starém Řecku, kde patřilo nejen k důležitým předmětům všeobecného vzdělání na tzv. gymnáziích, ale i k základním znalostem a dovednostem vzdělaného člověka. Známý výrok "neumí číst ani plavat" výstižně dokumentuje tuto skutečnost.

V současném moderním světě patří plavání v oblasti motoriky člověka k základním pohybovým dovednostem. i když jeho znalost není v důsledku technického rozvoje většinou podmínkou existence člověka, představuje určitou životní hodnotu trvalého charakteru.

Je smutnou skutečností, že u nás existují stále tisíce neplavců nebo velmi špatných plavců, pro které znamená vodní živel, zejména v přírodních podmínkách, smrtelné nebezpečí. Tato plavecká negramotnost ohrožuje především bezpečnost dětí. Světové statistiky uvádějí, že mezi tragickými nehodami zaujímá utonutí jedno z čelných míst, zejména dětí ve věku od 6 do 10 let 35% a dětí ve věku od 3 do 6 let 33%.

Dovednost plavat je nezastupitelným způsobem pohybu ve vodě, jenž umožňuje jedinci rozvíjet nejcennější lidské hodnoty, jakými jsou život a zdraví člověka. Z tohoto hlediska plní plavání významnou společenskou funkci a je potencionálním prostředkem rozvoje zdraví člověka.

Základní zdravotní aspekty plavání:

1. Plavání všestranně a rovnoměrně zatěžuje veškeré svalstvo, především však velké svalové skupiny. Zapojuje do činnosti svaly, které jsou v běžném životě zanedbávány. Hydrostatický vztlak přispívá k relaxaci svalů.
2. Antigravitační účinky hydrostatického vztlaku rovněž odlehčují přetěžované páteři a celému pohybovému aparátu, zejména dolním končetinám. Umožňují nám vykonávat hodnotnou svalovou činnost, aniž bychom páteř a končetiny zatěžovali vlastní hmotností. Proto vztlak umožňuje provádět vodní aktivity i lidem s omezenou hybností.
3. Vodorovná poloha jako důsledek vztlaku je prospěšná též oběhovému systému.
4. Plaváni zvláště příznivě působí na rozvoj dýchacího systému. Plíce jsou lépe prokrvovány, zvyšuje se množství kyslíku v krvi. Při vdechu a výdechu musí dýchací svaly plavce překonávat hydrostatický tlak vodního sloupce, což vede k jejich posilování. Důležitý je též fakt, že nad vodní hladinou je vzduch mimořádně čistý, bezprašný a nasycený vodními parami, což je významné pro jedince s respiračním oslabením.
5. Pohyb ve vodě působí pozitivně na funkci termoregulačního systému a napomáhá otužování organizmu. To vede ke zlepšování odolnosti vůči náhlým teplotním změnám a infekcím, což je významné zejména pro děti předškolního a školního věku.
6. Při plavání dochází k velkému rozsahu pohybů horních a dolních končetin, což působí příznivě na udržování kloubní pohyblivosti.
7. Pozitivní vliv má plavání na duševní funkce člověka přetíženého negativními civilizačními faktory. Plavání v příjemném prostředí je třeba počítat mezi důležité prostředky mentální hygieny člověka. Zvláště úspěšně napomáhá zlepšování stavů spojených s poruchami vegetativního nervového systému, jako je nespavost, předrážděnost, deprese.
8. Plavání patří mezi cyklická cvičení, která prováděná dostatečně dlouhou dobu přiměřenou intenzitou stimulují činnost především srdce a plic. To se projevuje celkově příznivými účinky na organismus, především rozvoji vytrvalostní kapacity.
9. Bezvýznamná není též okolnost, že samotné plavání je tělovýchovná aktivita s nejnižším úrazovým rizikem. 10. Jednou z předností plavání ve srovnání s jinými pohybovými aktivitami je možnost jeho širokého a trvalého využívání od nejútlejšího dětství až do pozdního stáří.

Plavání jako socializační činitel:

Plavání je často jednou z prvních pohybových aktivit, se kterými se dítě ve svém vývoji seznamuje formou organizované výuky, jež má všechny znaky sociálního učení. Interakční charakter této výuky poskytuje dětem první příležitost k navazování společenských vztahů mezi pedagogem a dítětem a mezi členy dětského kolektivu navzájem. Význam této okolnosti podtrhuje skutečnost, že sociální zkušenosti prvních šesti let života dítěte výrazně ovlivňují sociální zařazení jedince v pozdějším věku a poznamenávají celý vývoj jeho osobnosti.

Kromě vlastní výuky motorickým dovednostem dochází při výuce plavání též ke kultivaci dítěte ve smyslu osvojování si systému hygienických návyků, všeobecně uznávaných společností.

V souvislosti s počátečními obtíženi výuky, nároky na adaptaci organizmu v novém prostředí a nutností překonávat různé psychické zábrany, vede plavecká výuka k rozvoji morálně volních vlastností houževnatost, cílevědomost, kázeň, sebeovládání, schopnost překonávat překážky.

Dítě získává pocit jistoty a tím zvyšuje svoji sebedůvěru a sebevědomí. Kromě příjemných prožitků z pohybu ve vodě se mu na základě jeho úspěšných pokusů dostává i prvního společenského uznání v podobě pochvaly pedagoga, závěrečného diplomu či jiné formy ocenění jeho snahy.

Citace: Bělková - Preislerová, t.: didaktika plavecké výuky. Praha, uk 1994.